(...) Povídky Drahomíry Pithartové působí lépe s odstupem, kdy předlohy za postavami dávno zmizely. Koneckonců, o fakta tu nejde. Malá cvičení v bezohlednosti nejsou vhodnou četbou pro misogyny, ale ani pro milovníky módních literárních novinek. Pithartová má vytříbený klasický styl, který může působit až příliš prostě jako jedničkářská slohová práce - jenže tak to právě není, protože za autorčinými zdánlivě popisnými a prostými větami leží kontinent tiché, ale hluboce autentické a vnitřně komplikované zkušenosti.