(...) Ve všech textech knihy je Jáchym Topol jako obvykle surovým, chytře přisprostlým, mírně upovídaným, ale přesným, a především zručným vypravěčem. Trochu teď ale záleží na tom, jak dlouho si ještě tímto svým výborným řemeslným uměním dokáže udržet čtenáře, které neúnavně zásobuje variacemi na téměř stejné téma osobního příběhu postaveného na historickém pozadí, na téma (po) válečného útlaku a úniku, drsnosti obyčejného života a alkoholového oparu vznášejícího se v kupé nějakého toho zaprášeného východoevropského vlaku.

(...) povídka Výlet k nádražní hale, dopsaná začátkem 90. let, ukazuje spisovatele ve svém živlu: s pomocí expresivního, někdy až argotického slovníku a roztěkaného, spontánně básnivého stylu tu konstruuje svého skoro prototypického hrdinu (...) Dramata Uvařeno a Cesta do Bugulmy, která vznikla v posledních letech a která knížku uzavírají, ale znovu zdvihají laťku: představují poprvé autora v roli dramatika. (...) Ve finálním textu Cesta do Bugulmy (...) Topol ironizuje i několik aktuálních politických témat. A je to právě jeho ironická ostražitost, co jej jako autora bezpečně chrání před iluzemi, kterým propadli jeho tragičtí hrdinové.