Způsob, jakým lidé své nicnedělání během pracovní doby prožívají, se značně liší: může jít o druh trpného přežívání, o osobní potěšení, ale i o typ uvědomělé sabotáže. Žádnou z koncepcí autor nevnucuje a zůstává otevřený různorodým vysvětlením. Proto polemizuje s vědci, kteří prosazují jednostranné pohledy na současnou západní společnost.