(...) Baladické devatero o životních břemenech vyznívá v rámci autorčiny dosavadní tvorby jako pokus o nový začátek, o bilanci schopností a prověřování možností. Dousková zde piluje svůj styl, propátrává, nakolik se obejde bez bezpečného zázemí osobních prožitků. Zklidněný tón jako by leckdy zbystřil pisatelčin zrak a lépe než v minulosti nacházel výstižná, plnokrevná, uchopující slova.