(...) Pěkná kniha, citlivě napsaná; po Reinerově Básníkovi (románu o Ivanu Blatném) a Dějinách světla, poctě Františku Drtikolovi z pera Jana Němce, další zdařilý životopisný román o pozapomenutém českém umělci.

(...) Nutno konstatovat, že nápodoba prozaikovy mluvy se Danešovi povedla jedinečným způsobem, a vskutku se nelze ubránit dojmu, že na stránkách románu ožívá jak samotný prozaik, tak tradice ironického humoru a nadsázky typická pro intelektuální elitu první republiky. K větší autentičnosti využil autor některé Poláčkovy texty či výjevy z nich. Moment spisovatelovy tragické smrti (jejíž okolnosti nejsou známé, avšak Danešova verze je velmi pravděpodobná) autor vylíčil prostřednictvím pasáží z románu Vyprodáno, kde vystupuje Poláčkovo alter ego Jaroslav Štědrý. Rozsypaná slova jsou zdařilý biografický román, který ani ve vypjatých momentech nesklouzne k sentimentu, pietě či patosu.

(...) Člověk nemusí být fandou biografických románů, aby uznal, že Rozsypaná slova se Martinu Danešovi opravdu povedla. Zbude po nich příjemný pocit neokázalé, citlivé služebnosti. A jistě taky jsou tím mostem, po němž autor touží v doslovu. Totiž aby po dočtení jeho románu čtenář zase sáhl po některé z knih Karla Poláčka. Dobré připomenutí dobrého spisovatele a jeho strašného osudu. Dobré připomenutí toho, že ve střední Evropě je dobře vždycky pouze dočasně a že je třeba si nic nenamlouvat a nemilosrdně se rozhodnout k odchodu. Hlavně včas.